Údolí Posluchačů větru

Tak se po dlouhé době ozývám a jak jinak než prostřednictvím toalety? Inu, nejde to potlačit, tak je lepší to vytlačit. Tentokrát do mísy na Andělu.

Protože se všude objevují přání veselých Vánoc a šťastného roku, tak sem taky něco spatlal.

Štastné a veselé.

Jel jsem noční tramvají. To samo by vydalo na knihu, já však napíšu jen článek.

V sobotu ve dvě hodiny jsem nastoupil na Lazarské do tramvaje č. 53. Přes nos mě hned praštil odporný zápachm který působil, jak kdyby celou tramvaj někdo poblil. Pak jsem zjistil, že to jen jeden pasažér má sýrovou svačinku. To s tim nemůže jít smradit jinam? Po chvíli se tramvaj zavřela, čímž se mé utrpení ještě umocnilo. Dokodrcali jsme se až na Karlovo náměstí, kde se cestující dočkali drobného incidentu, jehož aktérem byl právě ten občan, který prve svačil. Měl jsem v uších sluchátka, tedy mi začátek jeho rozpravy s řidičem unikl, pak jsem ale hovor zaslechl a sluchátka si vyndal.

"Jede ta tramvaj rovně nebo zahybá?" ptal se ten pán. Řidič něco odpověděl, zřejmě ale pána neuspokojil. "Ptám se tě k***a kam to jede! Seš úplně blbej?" Řidič opět asi něco odpověděl, načež se znovu dočkal přívalu nadávek: "Do pr***e k***va seš úplně vypatlanej? Ptám se tě, jestli to zahejbá nebo to jede rovně!" Pán zalomcoval dveřmi, a to už si získal pozornost zbytku tramvaje. Ještě chvíli diskutoval, pak se dozvěděl, že tramvaj jede rovně, což se mu zřejmě nehodilo, a tak vystoupil, vykřikuje sprostá slova a ukazuje oplzlé posunky. jeli jsme dál.

Po chvíli, asi tak u Ostrčilova náměstí, jsem si všiml, že v tramvaji sedí pán, který, dle zjevu, se asi porval a teď jede domů.

To je on. Můžete si všimnout bodné rány za uchem, docela krvácel. Tento pán pak v pravotočivé zatáčce mezi zastávkou jaromírova a Divadlo na Fidlovačce upadl na zem. Protože jsem si mezitím sedl na sedačku, která byla přes uličku vedle něj, bezmála mi ušpinil nohu. Posunul jsem si jí a řekl si: "Panebože, snad mu nic neni, eště bych mu musel pomáhat." Nějaká paní k němu vykročila, pak si to ale rozmyslela a otočila se. Pán se naštěstí probral a zvedl se. Upravil se a chtěl si sednout. Sedaje si však, všiml si, že sedačka není pod ním, ale vedle. Opilý tedy asi přiliš nebyl. Zjistiv tedy svůj omyl, sedl si na sedačku, tentokrát už správně, a pohroužil se do stavu usilovného přemýšlení, jako předtím. Protože nás čekala před zastávkou Pražského povstání, kde jsem vystupoval, ještě jedna pravotočivá zatáčka, oprávněně jsem se obával, že vypadne znovu. K tomu naštěstí nedošlo a já s ulehčením vyskočil ven a domů již došel pěšky. na jedněch dvacet minut v tramvaji to bylo zážitků akorát.

Na Pankráci můžete nalézt při metru hned dvoje toalety - ve vestibulu metra a v nákupním centru Arkády. My se dnes zaměříme na oboje dvoje.

Tyto toalety naleznete v restauraci U Menšíků, kterou naleznete v ulici U Pernštejnských 8, Praha 4. Nejsnáze se tam dostanete tramvají číslo jedenáct, když vystoupíte v zastávce Horky.

Toalety jsou zdarma, pochopitelně si ale musíte v restauraci něco dát. Když vejdete po třech schůdcích, otevřete dveře a vyberete si, zdali jste dáma či pán, můžete směle konat potřebu. Interiéry jsou celku čisté, nikde nic nezapáchá. Co je nepříjemné, je fakt, že všechna světla jsou na fotobuňku, a tedy když kakáte v kabince, musíte se neustále vrtět, jinak vá mto zhasne a jste potmě. Toalety jsou vytápěny, tedy vám nebude zima, což je příjemné. Když se vám půlky mrazem sevřou, nic nevytlačíte. Po vykonání potřeby si každý meje ruce, i zde je umývadlo. Bohužel, voda teče studená, dávkovač na mýdlo, ač plný, nefunguje a papírových utěrek se v zásobníku nedočkáte ani v době státního svátku. A na rozloučenou uvidíte tři vypínače s nápisem "Nezhasínat, zhasíná samo." Abyste věděli, proč jste se vrtěli. Dávám dvě hvězdičky z pěti.

Už tuto noc, konkrétně hodinu a dvacet minut po půlnoci, bude vidět na obloze extrémní počet meteoritů - těšte se na roj Leonid! Letos se očekávají hned dvě maxima, o jednom jsem právě psal - je očekáváno až 130 meteroitů za hodinu, to druhé připadá na 17. lisopadu. To je očekáváno dokonce 140 meteoritů v hodině. Říká se, že když padá hvězda, můžete si něco přát a ono se to splní. 140 přání za hodinu - kdo by odolal? Proto neváhejte a vylezte v noci ven! Bude to zážitek, už zejména proto, že pravděpodobně bude zatažíno a i kdyby nebylo, tak před dvěma dny byl měsíc v úplňku, takže nic neuvidíme... Ale to vědomí... :-)

Vylezete-li z nástupiště metra do vestibulu a půjdete pořád rovně, nemůžete minout po pravé ruce veřejné záchodky. Vejdete-li dovnitř, přivítá vás nepříliš přívětivý interiér, o to však příjemnější toaletní dáma. Pokud si zde budete chtít ulevit, připravte si peněženku, nic není zdarma! Dámy ale s povděkem zaznamenají, že oproti pánům nejsou nijak diskriminovány, protože platí za kabinku stejných pět korun jako páni na pisoár. To, že pisoár potřebuje méně vody, méně udržby a není obsazen tak dlouhou dobu, to asi nikoho nezajímá. Možná že to tak je, protože majitelkou společnosti je žena. Toalety splňují základní hygienické požadavky, neměli byste nic chytit. Že by to na nich ale vonělo, to se říci nedá, tyto toalety jsou pověstné tím, že je cítíte už od eskalátorů. Pozitivní věc je, že je k dispozici toaletní papír a umývadlo, což se ale za těch pět korun tak trochu očekává. Technicky zde nic nechybí, pokud ale čekáte prkénko ze slonoviny a kohoutky ze zlata, jste na špatné adrese, protože navíc zde není vůbec nic. Dávám dvě hvězdičky z pěti.

Chcete vědět, kde určitě zajít na toaletu? A jakým místům se raději vyhnout? Tyto informace vám bude přinášel nový seriál Toalety u nás i ve světě!

Zde si můžete vyzkoušet, jak rychlé jsou vaše reakce. Možná vás to za dlouhých nocí zabaví lépe, než počítání oveček ;-)